psychologie

[peace]

Dobrý den, rád bych založil novou část fóra, protože chci pomoct, zajímám se o motivaci, osobní rozvoj a psychologii od 18cti let.. změnil jsem se a chci pomoci lidem změnit aspon trochu jejich úhel pohledu na lupénku.. napíši něco o sobě a jak jsem se s tím vyrovnal.. co mi pomohlo, co by mohlo pomoci aspon trochu vám..

když mi táhlo na patnáct dostal jsem lupénku, po stresovém zážitku v rodině, jednoduše řečeno, udělal jsem nějaký průser, teď to beru jako ponaučení, jako dobrou zkušenost.. (dalo mi velkou práci vzpomenout si na něco co jsem chtěl zapomenout.. první věc kterou doporučím, vzpomente si na váš začátek, na to co vám ji vyvolalo.. určitě to nebylo jen tak..)
.. před tím sem se tím, ale deptal, stres a deprese plus, dispozice v rodině, dědičnost, táta má lupénku a já ji mám témeř denně na očich.. byla mi předkládána jako nevyléčitelná.. paradoxně v kontrastu s tím jsem měl i mámu lupenkářku, trpěla tím od osmi let, ale co chci říct je vyléčená, uplně komplet, má snad malé ložisko ve vlasech, které se objevuje a ztrácí.. měla ji 15 let, vyrovnala se s tím a lupenka ji opustila.. kontrast.. nevylečitelný otec a uplně vyléčená máma..

.. stres chvíli působil a ve vlasech se mi objevila lupénka, přišla na to holka na táboře, která mi gelovala vlasy a řekla mi, že mám ve vlasech červený fleky, uplně jsem skoprněl, uvědomil jsem si, co mám.. znal jsem tu nemoc.. ten dar

když se na to teď dívám z5, beru lupénku jako dar, proč? změnila mě.. jsem díky ní jaký jsem, vyrovnaný, prvně mě ničila.. byl jsem v depresi, co si budou myslet lidi, kamarádi.. jak to schovám, nejvíc mě ničili moje nehty a lupy ve vlasech..
proč já? no jo, život není fér a to je velká výhoda, dává nám to možnost, odlišit se, prosadit se, vydělat víc, atd..

hlavu jsem si umýval a nehty si dokonce i chvíli lakoval bezbarvým lakem.. nepomohlo to.. škrábal jsem se a lupenka rostla.. stresoval se a lupénka rostla dál.. (vsuvka: když vám někdo říká "neškrab se" vy slyšíte škrab se, mozek nevnímá slovo ne, nevnímá zápory, vnímá ve vjemech, prakticky se vám v mysli objeví obrázek jak se škrabete.. doporučují říkat slovo čistě "NE" nejlépe to zařvat )

... nejvíc jsem se bál co si o mně budou myslet lidi.. přitom dnes vím, jak jsem většině ukradený ) i vám a tím se dostáváme k další věci, co vás trápí víc? váš flíček na koleně nebo to, že umírají děti v africe hladem? mně osobně ten flíček, jsem upřímný sobec, chci říct, budte k sobě upřímní, fér, řekněte si co chcete.. a věřte.. člověk přemýšlí z 95% o sobě, zamyslete se nad tím.. teď chvíli.. a těch dalších 5% uvažuje o sobě ve vztahu s druhými.. a ti když to ví s vámi soucítí.. opravdu jste lidem ukradení samozřejmě nejbližší vás mají rádi.. to tu nebudu řešit.. a spekulovat..

Takže je to dar, změnila mě, prakticky ji musíte příjmout, patří k vám, je to ostatně vaše tělo, vaše buňky.. DNA asi trochu zmutovalo, ale dá se to spravit chci říct, pokud nemilujte sami sebe, jak můžete milovat ostatní?.. zamilujte se sami do sebe ) je to hrozně osvobozující polkněte tu hořkou pilulku a uvědomte si, že řídíte svůj život sami a je uplně jedno co jste dělali včera, spíš si říkejte co můžete udělat dnes, zítra, za pět let.. čeho chcete dosáhnout, pokud je to zbavit se toho, super jen tak dál.. jen proti tomu nesmíte bojovat.. přijměte to, použiji frazi ze The Secret, už matka Tereza věděla, že nemá smysl proti nečemu bojovat, řekla: nepujdu v pochodu proti válce, ale pujdu v pochodu za mír, to je pozitivní myšlení, optimizmus.. není to o tom říkat si, tenhle flek mi zítra zmizí, vzpomeňte si na vjemy, vidíte flek,.. to je určitá energie..

ale pokud si řeknete: jsem zdravý a krásný, pak je to zásadní změna.. stejně jako si váš mozek dokáže představit ložisko, dokáže i zdraví a krásu, to je taky vjem.. co tím básník myslel? tohle jsou autosugesce, funguje to na principu, když si něco budu předkládat stále dokola mozek tomu uvěří a stane se to skutečností.. znáte hypochondry, představte si někoho takového.. tihle lidi si furt něco předhazují až z toho nakonec něco dostanou, skvěle do vysvětlil Ivo Toman v audionahrávce "Inteligentní myšlení není pro každého" dáva tam příklad člověka, který si koupí nové drahé auto a říka si furt, nesmím ho rozbít, nesmím ho rozbít a co se stane? stejně ho nakonec rozbije.. doporučuji si sednout a napsat si nějaké, např. jsem zdravý a krásný, dokážu všechno co chci, mám se rád, mám vysoké sebevědomí, jsem optimista.. cokoliv čeho chcete dosáhnout tohle by vám mělo vždy zavřit a zabít ten vnitřní hlas, který říka,.. ( nechci to sem ani psát..) prostě vždy když se třeba škrabete, myslíte na kraviny.. a uvědomíte si to.. přestante a řeknete si jsem zdravý a krásny..
pozitivní myšlení je velice důležité, musíte kontrolovat svoje myšlenky a dokážete to
dál třeba sebevědomí, pročítal jsem tohle forum a je tu spousta narážek na sebevědomí, hodí se vám v zaměstaní, ve škole při zkoušení, pohovoru do práce.. řízení auta a předjíždění, balení holek .. o5 dostadte si co chcete.. byla tu zmínka o muži, který začal chodit do posilky, změnil návyky, životní styl.. posilovaní určitě zvedne sebevědomí.. začnete se libit sami sobě.. ale můžete dělat cokoliv.. běhat, aerobik.. něco co vám vyčistí hlavu a upraví váhu no ten chlap se lupenky zbavil.. můj osobní názor na to je, že začal dělat to co chce a přestal se zajímat o to co nechce.. dělal co chtěl, posiloval, zlepšil si sebevědomí.. přišel na jiný myšlenky, přestal se zaobírat tím co nechtěl.. nebo další příklad přímo odsud, žena čekala dítě, o5 lupenka se jí zlepšíla i když doktorka říkala, že by se jí měla zhoršit.. přišla na jiné myšlenky, začla dělat něco konstruktivního, připravovala se na porod.. neřešila to.. nemazala se.. prostě řešte jen to co vyřešíte.. pěkné přísloví na to je.. Má-li problém řešení, nemá cenu dělat si starosti. Nemá-li řešení, starosti nepomohou.

Další věc je.. přestaňte se hrabat ve své minulosti, lidi si většinou pamatují negativní vzpomínky a velice živě, minulost je dobrá, aby jste se poučili, ale to je všechno.. peníze vám nevydělá a vás nevyléčí teď jste tady a je zcela na vás jak se s tím vyrovnáte.. říkám tomu jizvy na mozku.. prostě hodně špatné vzpomínky, Williard Barth z kurzu sebeuvědomění, doporučuje založit si deník a vypsat tam všechno na co si vzpomenete, je úplně jedno, jak a co, kdy.. prostě začněte psát.. pak se na to podíváte z jiné stránky, jako pozorovatel a řeknete si, jak mě mohla taková blbost trápit..

Další věc je, že nestačí jen vědět, musíte věřit nestačí jen vědět, že něco pomůže, třeba Dr. Michaels, píšou 80%.. někdo řekne.. budu patřit mezi těch 20% na který to nepůsobí, maže se opravdu poctivě a co se stane.. je to fakt, nepůsobí.. jiný řekne, konečně lék, který mi pomůže.. staniž se.. je to jednoduchý, neuvěřitelný.. funguje to..

Barnýho formula.. říkám ANooo, od loosera, díky mu za to.. taky proč ne? o5 musíte věřit.. má jednu velkou výhodu.. nahážete do sebe bandu vitaminu a dál už se o psorku nestaráte.. to je fakt pecka.. myslíte zase na jinačí věci, na to co chcete.. když si lupenku sami mažete.. vidíte vaše ložiska.. potvrzujete, že ji máte.. sami sobě.. ještě když ji škrabete a dráždíte.. měl bych říct dráždíte sebe.. řekl bych vám... nemažte se vůbec.. ale to nejde..
ok at vás maže někdo jiný.. určite se najde někdo kdo vás má rád, a udělá to pro vás.. vy si třeba puste hudbu do sluchátek a uvolněte se.. nebo si s ním povídete o čemkoliv.. pozitvním.. lidský mozek rád řeší problémy, hádanky.. křížovky.. řešte třeba peníze.. hrozně málo lidí se baví o penezích a jsou ve stresu, když na ně příjde řeč.. mají vlastní pravdu.. ptejte se třeba : jak mohu ještě víc vydělat? to je taky autosugesce.. dokonce s otázkou pusobí víc.. třeba: jak můžu být ještě zdravější a krásnější.. a pokud naopak nevěříte tomu že máte třeba pozitivní myšlení, víte že jste pesimista.. tak je dobré použít slovíčko stávám se, začínám.. : stávám se optimistou... začínám myslet velkoryse.. stávám se zdravým a silným..
myšlenka barnýho formuli je v léčení těla zevnitř.. psorka je jen produkt.. poslední část řetězce, možná myšlení, možná zplodin metabolizmu.. možná kousku aminokyseliny DNA..

bombardujte svůj mozek pozitivními myšlenkami..

závěrem, pokud pomůžu někomu z těch, kteří to dočtou do konce je to úspěch, pokud o to bude zájem, napíšu víc, dlouho jsem se k tomu odhodlával, jestli má cenu něco psát, pokaždé když něco děláme,.. něco riskujeme, chtěl jsem zkusit opustit pohodlnou zónu a poděkovat za tohle forum taky jinačím způsobem nebudu vás přesvědčovat jestli mám pravdu nebo ne.. zhruba 6 miliardám lidí je to stejně jedno.. jde o to čemu chcete věřit pokud bude zájem doporučím nějaké autory

příště třeba: proč pomáhá dovolená? něco o televizi, návycích, osobním rozvoji

peace

[moderator]

Peace , jsem rád že jsi se tak obšírně rozepsal.
Málo kdo má chuť se o tomto problému rozepsat. Proto jsem pro toto řešení otevřel extra oddíl tak jako Looser má oddíl o Barneys formuli. Jsem zastáncem že by si měl každý zventilovat problémy. Nejsou všichni takoví , že by se dokázali přenést přez tento problém, zvláště u děvčat v mladém věku je to problém. Budeš se možná divit ale poznal jsem v nemocnicích mnoho lupínků kluků co měli z lupenky těžké mindráky.
Nechci tím co jsem napsal o klucích někoho odradit aby se vyjádřil. Právě o tom toto forum je aby se každý naučil vyjadřovat nejen zde na foru , ale i v civilu , aby věděl jak s okolním světem zacházet.
Přeji ti úspěch a přidávej své poznatky. Jen doufám že nezabředneš do nějakých vyšších mocí a jemnohmotné instance a substance. Tam se nevydávej, protože lupínci potřebují obyčejnou pomoc která jim pomůže v tomto životě. Doufám že jsi to pochopil jak to myslím. Prostě lupenka je o normálním životě , o tom jak jít s lupenkou nakoupit rohlíky a nebát se sahnout do koše s rohlíky.
Lupenka je reálný svět s reálnými problémi a bolestmi , které mají i jiní lidé nejen lupenkáři.

A HOJte lupínci modča

[peace]

zdravím, dnes budu povídat o tom jak vidět něco jinak.. z jiné stránky, pozitivně.. to je úhel pohledu
jinak mode, jestli sem budu psát už moc radikální myšlenky, tak to smázni povznést se nehodlám a čas je pro mě nejcennější komodita..

Měl jsem depky, kvůli škole, zdraví, neměl jsem holku.. kdo by taky chtěl takovýho.. pesimistu snažil jsem se s tím nějak vyrovnat.. proč já? zajímal jsem se nejvíc o to co je druhým, jakou špatnost na ně můžu najít, jakou nemoc.. srovnával jsem se.. nesrovnávejte se, jste jen vy, pokud se srovnáváte vzniká mezera.. není nikdo lepší nebo horší.. skvěle vysvětleno ve filmu Pokojný bojovník

( jinak věděl jsem ve škole na každého něco, tomu zarůstají nehty, ten má křivý zuby, ten je blbej.. byl jsem zlý, řekl bych manipulant.. pak občas přišla máma a řekla mi neškrab se, co si budou myslet lidi.. vypadáš jako bys měl vši.. nebo došla babička a jedinou otázku, kterou mi vždy položila první byla : co lupča? ty vole, s prominutím, co sem jí měl asi říct? viděl jsem ji týdně a za den nějaký změny nebo něco?

tohle byly opravdu velký blbosti, jenže jsem se změnil.. dělám věci jinak ) z jiného úhlu.. takže můj úhel v knize Myslete velkoryse od D. J. Schwartze radí odmítejte se bavit o své nemoci, čím více se o ní bavíte, tím se zhoršuje.. další názor v ní je buďte vděční za to co máte teď.. tak za co můžete být třeba vděční? tak třeba za to, že máte oči a můžete to teď číst, uši? ruce? rakovinu...? nebo třeba za to, že je jste teď doma, neběháte někde s lukem po Africe a nesnažíte si sehnat něco na zub.. nejste v číně za šicím strojem a neděláte za dolar na den, ve fantazii se meze nekladou to je vděčnost,v jednom úsloví se říká, Litoval jsem sám sebe, že nosím děravé boty, až jsem potkal člověka, který neměl nohy. Ještě paradox,.. tak moc jsem měl od mámy vsugerované, že "mám vši", že měl na mě šampon proti vším neuvěřitelně pozitivní účinek odmítejte se bavit o vašem zdravotním stavu.. pokud to ve vás vyvolává negativní pocity

Dělejte co vás baví, většina lidí nemá cíle, nemá ani životní cíl, přísloví: Když nevíme kam jdeme, je zcela jedna jakou cestu si zvolíme.. tím chci říct, najděte si cíl, něco konstruktivního.. ať nevymýšlíte blbosti.. příklad, mám rád floorball, tak ho hraju.. rád si čtu, jsem rád v klidu, tak chodím do lesa.. atd.. příklad: můj cíl, je dosáhnout finanční svobody ve třiceti, cíl musí být velký, je lepší zamířit kopí na měsíc a trefit orla, jak zamířit na orla a netrefit nic.. taky musí být měřitelný.. řekněme měsíční příjem 1M, dále musí mít datum, to je těch třicet, a měli byste se k němu pomalu blížit, rozčlenit ho na menší, třeba do kalendáře.. a každý den sledovat jestli k němu jdete se stejnou intenzitou..

váš cíl by neměl být zbavit se lupenky, je tam to slovo, který vám bude neustále připomínat, že ji máte.. nejlepší by bylo úplně na začátku si nepřiznat, že jste nemocní.. je to trošku přitažený za vlasy, ale funguje to.. příklad: měl jsem furt angíny, nepochybuji, že mě to zničilo mirkofloru ve střevech, páč jsem bral minimálně jednou měsíčně, týden anbiotika a když už jsem náhodou vydržel dýl jak měsíc, tak přišla moje babička a zeptala, a co nejsi nemocný? nemáš zase anginu? dnes už vím, že těmhle lidem je třeba se vyhýbat.. zdánlivě se budou starat o všechny kolem sebe, řešit jejich problémy.. vzpomeňte si na přísloví o problému, řešte jen to co můžete vyřešit..
dnes když mám rýmu nebo kašel, říkám si jen jsem zdravý a krásny, nakapu si na jazyk 4 kapky Citrovitalu -> výtažek z grapefruitových semínek, a dál to neřeším.. pardon za to slovo, ale Kecy, typu, áá dnes mi není dobře, cítím se divně, něco na mě leze nebo dokonce asi mám chřipku.. to je taky autosugesce.. vy se na to programujete..

pomáhá dost prevence, být v teple i venku( šála, rukavice), dodržovat spánek, dát si občas bylinkový čaj.. můžete to zkusit a nebo si dělat co chcete.. vždy máte možnost volby a pokud to nazvete přecházením něčeho.. je to akorád pocit.. cítíte vinu, že jste zdraví? až něco přijde a vy si řeknete to mám za to, že jsem to přechodil.. staniž se.. máte to tam

jsem jen tlumočník, většina myšlenek není moje, je v knihách a audionahrávkách, věřím, že naprostou většinu toho co píšu najdete ilegálně, na uloz.to, třeba Postoj, audionahrávka od Roberta Hassmana popírá taky řadu všeobecných omylů..

řekl bych za všechno si můžu prostě sám, za svoje výsledky, činy, rozhodnutí.. zdraví? kondici, prakticky jediný co nemůžu ovlivnit je smrt a tu můžu ještě oddálit, přímám tedy odpovědnost za svůj život.. a to je skvělý, můžu si ho změnit jak chci..
máte celkem dost možností, např. říkat nevím, vymýšlet výmluvy nebo jednat je jedna věc vás posune dál že já si můžu za lupénku? jak jsem žil? jedl jsem zdravě? a co víc myslel jsem zdravě? chybami se člověk učí, je to nutný, aby se chybovalo, riskovalo,.. jen tak se posunete dál

Ukažte mi člověka, který nechybuje, a ukážu vám člověka, který nic nedělá. Joe Karbo

tak se zvedněte z toho pohodlného gauče, kupte, stáhněte si třeba myslete velkoryse a přečte si to.. co můžete ztratit? 5-10hodiny čtení? 200 stránek, kolik toho proležíte u televize? u počítače? nemáte denně volnou půlhodinu.. že nemáte čas? už si to tu čtete čtvrt hodiny.. a kdy s tím začnete? jediný co existuje je teď, včerejšek je minulost, zítřek je budoucnost, ale dnešek je dar
moje blbost byla, že jsem měl mraky materiálu, asi čtvrt roku.. stále jsem se vymlouval sám sobě.. sháněl ho ještě víc, ale nezbýval mi čas už to číst neudělejte stejnou blbost.. prostě začněte.. nepotřebujete víc než jen jednu knížku, a až ji předčtete.. to bude zase zítra.. to neřešte, ještě jste ji nepřečetli


peace

[moderator]

peace nebudu nic mazat a čekám že se někdo přidá s reakcí. Někteří mají kliku a dělají to co píšeš nějak spontáně, někdo se k tomu musí dopracovat. Ale potom už to taky bude dělat spontáně, tak doufám že se někdoo ozve s reakcí.
A hoj

[Klamm]

Taková záplava pozitivních informací, mě přiměla k tomu se zaregistrovat. Je mi 35 let a lupenku mám od 18 let.

Nevzpomínám sic co všechno jsem už vyzkoušel, ale bylo toho mnoho. Různí léčitelé, očistné metody, Dr. Michael, masti od kožní doktorky včetně mé introspektivní analýzy atd.
Bohužel nejvíce zatím zabírají masti od kožní. Nicméně už při první návštěvě u doktorky, jsem zavrhnul verzi, že lupenka nelze vyléčit. Pevně věřím, že jednou budu zase „čistý“ a budu se moci vysvléknout bez pocitu studu.

Stejně jako Peace se zabývám osobním rozvojem a pozitivním myšlením, včetně různých otázek víry a zákoutích lidského nitra. Psychika je skutečně silná a mocná zbraň, která může jak ublížit tak pomoci a začínám pomalu věřit, že naše nemoc má příčinu právě v ní.
Jde o to, že se můžeme cítit v pohodě, ale ve skutečnosti může naše podvědomí pracovat na základě asociací, které na vědomé úrovni nevnímáme. Například máme strach z nějakého prostředí, jako třeba nástup do práce hned po studiích. Je nám třeba 18let a najednou jsme hozeni do určitého kolektivu. Dejme tomu, že jsme ještě k tomu plaší introverti a těžko navazujeme kontakty. První dny, měsíce či roky, chodíme do té práce z úzkostí a strachem jaké na nás budou kladené nároky atd. Domů se vracíme ochromeni a žijeme s tím, že zítra zase půjdeme do práce. Zkrátka žijeme ve stálém strachu a úzkosti. Začne se nám s toho stresu rozjíždět lupenka a to nám moc pohody nepřidá. Jak čas plyne a my nemáme odvahu dát výpověď a začít jinde začínáme na sobě pracovat a pomalu se zžívat s naším pracovním kolektivem a prostředím. Po letech si tak zvykneme, že při cestě do práce už úzkost nepociťujeme. Dokonce si ani nic neděláme z vtípků od kolegů a zamindrákovaného šéfa. Pomalu se stáváme klidnějšími. Ovšem otázka je, zda jsme skutečně klidnějšími i v našem nevědomí. V okamžiku, kdy vstupujeme na své pracoviště, nebo vidíme kolegu který na nás „dříve“ působil stresově, jsme nyní klidní. Ovšem jak na to reaguje naše nevědomá složka?
Z. Freud to znázorňoval pomocí ledovce. Špička ledovce nad hladinou oceánu je vědomí, které vnímáme a ten větší zbytek toho masívu který je ukryt pod hladinou je ta část našeho nitra, kterou nevnímáme. Bohužel ta větší část co je pod hladinou hýbe celým ledovcem a určuje jeho směr. Takže si můžeme říkat a myslet, že jsme O.K., ale v podvědomí máme pořád ty samé chybné vzorce chování, které mohou být příčinou lupenky u nás!

Nedokážu říci, jak přesně a spolehlivě tyto vzorce vymazat, ale znám spousta autorů kteří podávají mnoho návodů. Jak píše Peace: pozitivní myšlení, duchovní literatura atd. Četl jsem o něm hodně knih a netroufám si říci, že nefunguje, ale ani že funguje tak jak se píše. Rozhodně je lepší věřit a mít v hlavě pozitivní a příjemné myšlenky, než ty negativní a chmurné. Neházejme proto flintu do žita a raději věřme jen v to dobré. Tím nic neztratíme ani nezkazíme!

Nezáleží na tom co se děje, ale na tom, jak na věci reagujeme!
Bruce Lee

[Marcel]

Veru pekne si to vystihol, tie asociacie su "svine". Ja tiez na sebe pozorujem, ze nemam rad zmeny (ci uz zivotne, alebo aj kratkodobe - stretnut sa s niekym koho nemam rad, zmeny v praci, v navykoch a pod.).
Aku mas skusenost s tvojim podvedomim? Overil si si to niekedy na konkretnom priklade? Napriklad: nemal si v praci rad svojho sefa, ale za mesiace a roky si si dokazal v hlave zmenit "program" a docela ho teraz mas rad. Ale co podvedomie, predsa na zaciatku tam bolo, ze si ho nemal rad a ty si len oklamal svoj mozog? Na to, aby si to zmenil aj v podvedomi potrebujes co spravit?

[Klamm]

Na svého šéfa se mi opravdu podařilo změnit pohled. Začal jsem na něm hledat něco, co mi bylo sympatické. Cokoliv, třeba že když křičí, celý zrudne a naběhne mu žíla na čele, představím si ho jako malého kluka, nebo že má pleš která mi připomíná Karla Kryla, kterého mám rád atd. Pak se musím kousat do rtu abych se mu smál do ksichtu. Našel jsem na něm i lidské stránky a hlavně jsem s ním začal mít soucit. Taky to nemusí mít ty naši šéfíci v životě lehké. Ještě jsem se naučil rozlišovat, zda na mě křičí neprávem ( pak se vnitřně směji ), nebo oprávněně. To pak nad sebou přemýšlím.

Co se týče podvědomí, tak skutečně mi nezbývá, než věřit, že opakováním určité formulky nebo mantry z něho to negativní vymaži a zaseji to pozitivní které postupem času vzklíčí. Behaviorismus říká, že člověk se rodí na svět jako nepopsaná tabule a veškeré návyky jsou naučené a jdou přeučit. To je povzbuzující.

Osobní zkušenost mám jen tu, že při aplikování pozitivního myšlení se cítím mnohem lépe.
Někde jsem četl, že lidé s lupenkou s sebou nosí ve svém nitru obrovský „pytel“ strachů a obav. Jak se tak pozoruji, nezbývá mi než s tím souhlasit. Jak Marcel píšeš, že nemáš rád změny. Jsem na tom podobně a proto prvním krokem je uvědomění si toho strachu a obav a pak s tím pracovat.

Jak? Nejlépe tak, že se tomu postavíš čelem. Bojíš se po tmě do sklepa? Tak jdi po tmě do sklepa! Budeš se třást strachy, ale zvládneš to! Když budeš chtít, tak to zvládneš určitě. Pak tam jdi znova a znova až ti to ani nepřijde. Bojíš se ve společnosti na něco zeptat abys nevypadal hloupě? Ptej se na každou věc kterou nevíš, bud středem pozornosti a pěkně se v tom koupej. Vychutnávej si, jak na tebe všichni koukají a v duchu se usmívej. Když si s tebe bude dělat někdo srandu, ještě mu nahrávej a směj se sám sobě společně s ním. Uvidíš, že s toho nebudeš mít trauma a tvůj pohled se začne měnit. Vyhýbáš se někomu koho nemáš rád abys ho nepotkal? Jen neuhýbej, jdi a pěkně ho pozdrav .
Přeci nebudeme utíkat před problémy jako malé děti. Lepší je problém řešit aby se to v nás neusazovalo a nevytvářely se další a další chybné vzorce chování.

Hlavně zachovat klid, věřit v sílu myšlenky a „oblbovat“ se větičkami typu:
- Jsem uvolněný a klidný.

- Mám se rád a jsem se sebou spokojený ( co je víc, než být sám v sobě uvolněný a vyrovnaný. Pak ti může celý svět políbit….)

- Cítím se lépe a lépe

Pokud se v určité situaci dostaví paralyzující strach, pak si ho co nejdříve uvědomit a říci si: „Tak to není! Takový jsem býval. Ted to zvládnu, je to lehké.“

Jak jsem psal posledně: Můžeme tomu všemu věřit a nebo nemusíme. Já myslím, že nám to nemůže ublížit a že nemáme co ztratit. Při nejhorším se budeme cítit pořád stejně. Ale já myslím, že lépe.

Přeji hodně zdaru.

„Všechny zdi o které se rozbíjím, jsou v mé hlavě“

[moderator]

Ahojte, moc hezky jste to popsaly. V podstatě tímto si projde skoro každý lupínek.
Ale vývoj jde neustále dál a dál a tak jednou až budete staří je mmožné že dospějete k dalším zjištěním a poznatkům.

Nebudu se rozepisovat o tom co jsem prožíval, ale v podstatě se jedná u všech o jedno a to samé. Otázka proč zrovna já a jak se z toho dostat.
Pak jednou pochopíme že se nedostaneme z toho kruhu. A tak nezbyde než respektovat že jsem v tom kruhu že jsou kolem šéfové , zlí životní partneři , špatné životní situace. Ale v tom kruhu jsou všichni okolo mně a jsou v tom kruhu se mnou. Takže jsem na tom v podstatě všichni stejně jen s tím rozdílem že já mám lupenku a ten druhý ne.
No a co jako co má být

Tak tuto větičku velice krátkou a účinnou říkávala babička od mé ženy. Nějak měla z hůry dáno jak řešit ten kruh.

A co jako co má být - tak jsem v kruhu , stejně jsme v něm všichni a zkruhu se ještě nepodařilo nikomu ven

Někdy jsou takovéto jednoduché větičky ten největší zázrak.

Já ji používám hodně tuto větičku - a vlastně ji už pomalu ani nepoužívám a nějak se my zažrala pod kůži a větičku si neříkám jen se podle toho chovám.

A CO JAKO CO MÁ BÝT

Tenhle příspěvek není o tom aby jste nepokračovali v debatě , je tozajímavá debata a rozhodně se každý z nás musí k tomu -"A co jako co má být" - nějak podvědomě dopracovat sám.

[SimonaP]

Ahoj všem, cca 7 měsíců mám pustulózu, jedná se o hnisavý zánět v pdobě hnisavých bradaviček, a to jak na dlaních,tak i chodidlech.
Lékaři už vyzkoušeli všechyn různé masti, ale i koupele. Dokonce jsem jedla Prednison, po ktérém to ustupovalo a to velice rychle, bohužel po snížení dávek se mi to opět vrátilo,
a to snad ještě v horší míře. Po tomoto léku jsem dost piřbrala,i když jsem se opravdu hlídala. Nyní mi lékař nasadil Neotigason, a to s tím,že mi zaručuje, že mi toto nepříjemné
bolestivé onemocnění do tří měsíců určitě zmizí. echce se mi tomu věřit, také se bojím tento lék brát,jelikož má spoustu nežádoucích účinků, např. vypadávání vlasů, opuchlé popraskané rty nebo neustálé tečení krve z nosu...., už opravdu nevím, poraďte mi,prosím někdo, zda máte zkšenosti s tímto lékem na postulózu nebo jestli někdo nevíte o jiném způsobu,jak se tohoto zbavit, jsem z toho už opravdu nešťastná a nevím co si počít. Jelikož je to dosti bolestivé a vždy puchýřky vyschnou,oloupe se kůže,ale pod ní jsou už nové a tak je to pořdá a pořád dokola.Mírné zlepšení je po koupelích v soli z mrtvého moře, ale není to,že by to mizelo,ale spíš puchýřky rychleji vysychají a olupují se a o dost méně to bolí!Prosím všechny, zkustě poradit.... všem předem děkuji. Simona

[moderator]

Simono odpovědi máš zde na tomto odkaze
viewtopic.php?f=1&t=596