Spolocne psychicke zaciatky

[Marcel]

Isty uzivatel sa tu uz rozpisoval, ale neda mi sa opytat v kratkosti:

Ked uz tu mame rubriku psychiky, tak som uvazoval, ci nema vacsina z nas nieco spolocne v psychike. Skuste si spomenut na zaciatky a hlavne na vasu psychiku. Nemavali ste (alebo nemavate este stale) niektore z tychto pocitov?:

- pocit menejcennosti
- pocit toho, ze vas nikto nema rad
- pocit toho, ze cely svet je proti vam
- pocit toho, ze zivot nema cenu (naco zit)
- pocit strachu
- pocit toho, ze ste škaredí
- vyhybate sa ludom
- nemate radi sami seba


Ja som podobne pocity mal, nieco mi este v mensej miere pretrvalo.

[Staňka]

Ahoj Marceli,
S Lupenkou jsem se setkala už jako dítě,měl ji totiž můj taťka.Pamatuju si matně,že měl boláky po rukách ,na břichu i na nohách.když jse se ho později ptala,jak to vlastně snášel,říkal,že ji měl od 5 let,jenže tenkrát se nějaká Lupenka moc neřešila a bábinka mu boláčky natírala tekutým pudrem.Zlom nastal v pubertě,kdy si svůj stav docela začal brát,vzpomínal,že snad nejhorší to bylo na vojně,když museli všichni vojáci v trenýrkách na rozcvičku,a on plný šupin si připadal dost méněcenný.Ale zvládl to.O Lupence nikdy moc nemluvil,ale v létě si nikdy nevzal krátký rukáv a v kraťasech jsem ho viděla až o mnoho let později,kdy mu Lupenice až na malý flíček nad kotníkem zmizela.
Když mi bylo patnáct,začaly se mi dělat ve hlavě nepříjemné šupinky,několikrát jsem byla na kožním,a paní doktorka to léčila jako plíseň.Takže jsem to neřešila.Později jsem se vdala,narodila se první dcera,za 7 let druhá a když byl mladší dceři necelý rok dostala jsem docela škaredou angínu a brala antibiotika.A šup,výsev ,jak blázen.Naběhla jsem na kožní,paní doktorka vyslovila podezření a první co ze mě vypadlo,bylo "za jak dlouho to zmizí"?!Do dnes vidím ten soucitný pohled sestřičky,která byla najednou ač jindy dost hovorná v rozpacích.Až za pár dní mi došlo ,proč.Ž e je Lupenka nevyléčitelná.Doktorka si semnou domluvila termín,na odběr vzorku kůže a já čekala na výsledky.Když jsem pro ty výsledky šla,byla jsem na 100%přesvědčená,že to je Lupenice,právě proto,že ji měl i táta.A potvrdilo se to.Prvních 14 dní jsem byla v šoku,a pořád řešila proč zrovna já.Po nějakém čase se psychika dost zlepšila a já to začala brát tak nějak v pohodě a optimisticky.Nebyl pro mě problém vzít si v létě krátký rukáv a kraťasy,a to mám docela velká ložiska a rukou i na nohou.Ale brala jsem to v pohodě.Bohužel stav se docela zhoršoval,udělaly se mi další ložiska po těle a já začala poléhávat ve špitále.Stav byl vždy po léčbě lepší,ale bohužel jen na chvíli.A tam nastal ten zlom.Optimismus mě naprosto opustil,a já si připadla příšerně.Nehezká,na nic,Lupenka mě příšerně omezovala.Bylo to pořád do kola.Nemocnice,kortikoidy a hlavně mě hrozně ubíjelo,že nejsem dost dlouhý čas s dětma.Měla jsem období,které nebylo zrovna růžové.Hodně mě podrželi manželovi rodiče,povzbuzovali mě a pomohli a do dnes pomáhají manželovi s dětma,když musím do nemocnice.Před rokem jsem náhodou objevila tohleto fórum,které mi moc pomohlo a pomáhá.Najednou v tom nejsem sama,přečtu si jak jste na tom vy ostatní. I Moderátorův humor a styl,jakým přistupuje k naší nemoci mě moc povzbudil.Snažím se brát to,jak to je,a raději tu Lupku moc neřešit,i když přiznám se,že jsou dny,kdy mi to moc nejde.Ty pocity,o kterých píšeš jsem taky mívala a napadaly mě všelijaké myšlenky,ale člověk se nesmí dát.Někdy je to náročné,ale život je fajn,a Lupenice nám ho nesmí kazit!! Tak přeju Tobě,sobě i ostatním hodně síly a hlavu vzhůru.

Ahoj Staňa

[Marcel]

Staňka dakujem pekne za odpoved. V tvojom pripade sa da hovorit o tom, ze tie pocity prisli az potom, ked si zistila, ze mas lupienku. Nikdy si tie mnou vyssie vymenovane pocity nemala pred prepuknutim lupienky? Ak ano, ake boli "silne"?

[Staňka]

No já jsem člověk,který od mala "furt něco řeší".Manžel tvrdí,že vidím problémy i tam kde nejsou.Dost věcí si zabírám,teda teď už ani ne,ale v těch 16,17 to s semnou nebylo jednoduché. Tenkrát se mnou přítel,dneska můj manžel "řešil" kdoví co,kolikrát dlouho do noci.No zasloužil by medajli. To co píše PEACE je hodně pozitivní a inspirující.Člověk opravdu musí začít mít rád sám sebe,ne sobecky,ale tak nějak právě pozitivně.Myslím ,že spoustu Lupenkářů má společného právě to,že to jsou "citlivé"duše.Aspoň,co jsem pár Lupínků poznala,tak mi to tak přišlo.A to je kámen úrazu,psychika,a Lupča jede.

[Marcel]

Tak s tou citlivostou to je uplny suhlas, aj ja som taky. Ja predvidam dopredu, ze co sa moze stat, rozmyslam nad vselijakymi moznostami dopredu - ale viac menej sa mi to dari ukocirovat take bezne veci. Horsie su na tom veci na ktorych mi zalezi alebo sa ma velmi dotykaju. Tam si s tym kocirovanim si neviem dat az tak rady. Napriklad (uz som to niekde pisal) si zvykli (dufam, ze pisem uz len v minulom case!!) usporaduvat bujare oslavy pod nami. Nemali problem v spalni o pol tretej rano zborovo spievat a hrat na gitare. No a ja povedzme je 21,00 hod., ked uz len zacujem gitaru od nich, tak to sa neda. Vtedy sa to rozbehne naplno a ja zacinam dopredu mysliet - co ak neskonci do 22,00 hod., kedy je uz nocny klud a pod. Nastastie to bolo uz velmi malo, aj to s tou gitarou o 21,00 hod., ale vidite ake nasledky to vo mne zanechalo doteraz

[moderator]

Ahojte lupinci dal jsem ten příspěvek i do druhé debaty ale zdá se mi to jako trocha do mlýna tak to vložím i sem:

Ahojte, moc hezky jste to popsaly. V podstatě tímto si projde skoro každý lupínek.
Ale vývoj jde neustále dál a dál a tak jednou až budete staří je mmožné že dospějete k dalším zjištěním a poznatkům.

Nebudu se rozepisovat o tom co jsem prožíval, ale v podstatě se jedná u všech o jedno a to samé. Otázka proč zrovna já a jak se z toho dostat.
Pak jednou pochopíme že se nedostaneme z toho kruhu. A tak nezbyde než respektovat že jsem v tom kruhu že jsou kolem šéfové , zlí životní partneři , špatné životní situace. Ale v tom kruhu jsou všichni okolo mně a jsou v tom kruhu se mnou. Takže jsem na tom v podstatě všichni stejně jen s tím rozdílem že já mám lupenku a ten druhý ne.
No a co jako co má být

Tak tuto větičku velice krátkou a účinnou říkávala babička od mé ženy. Nějak měla z hůry dáno jak řešit ten kruh.

A co jako co má být - tak jsem v kruhu , stejně jsme v něm všichni a zkruhu se ještě nepodařilo nikomu ven

Někdy jsou takovéto jednoduché větičky ten největší zázrak.

Já ji používám hodně tuto větičku - a vlastně ji už pomalu ani nepoužívám a nějak se my zažrala pod kůži a větičku si neříkám jen se podle toho chovám.

NO A CO JAKO, CO MÁ BÝT

Tenhle příspěvek není o tom aby jste nepokračovali v debatě , je tozajímavá debata a rozhodně se každý z nás musí k tomu -"No a co jako co má být" - nějak podvědomě dopracovat sám.

[zuzana6661]

V záujme psychického zdravia mením príspevok na pozitívny, takže všetkým prajem pevné nervy a krásny život. A ďakujem za podporu...

[Staňka]

Ahoj Zuzko,
upřímně,občas procházím obdobím,o kterém píšeš.jsou dny,kdy jsem plná síly a optimismu,a beru vše s nadhledem,i tu naši protivnou Lupenici a pak jsou zase dny kdy jsem dost zoufalá.Většinou když se mi stav rapidně zhorší a když slyším od naší paní doktorky,že by to zase chtělo nemocnici. Možná tenhle životní postoj"A CO JAKO",je o tom jak se s tím vyrovnat,nebo spíš ,jak se vyrovnat s Lupenicí a sám se sebou.Jak se mít rád s Lupenkou.Je to těžké,a prožívám všechny ty peripetie podobně ,jak píšeš.Mám ji taky generalizovanou,takže jsem taky plná ložisek a ne malých.Jsou chvíle,kdy mazání přímo nenávidím,a kdy mám tendence se na všechno vykašlat.Ale právě to "A CO JAKO" my celkem pomáhá.Jak tu psal kolega Lupínek,každý má něco,každý si nese ten svůj kříž.A myslím,že opravdu každý.Hold nas potkala Psorka.Je protivná,svědí,bolí,někdy je to pěkná hrůza,ale co jiná větší trápení?Nechci tady dělat chytrou,nebo nějak moralizovat,to ani náhodou.Jen my,když si tohle uvědomím je aspoň trošku líp.A co jako-je životní postoj,a mě se docela líbí.

[Staňka]

Zuzi,
vůbec jsi svůj příspěvek nemusela mazat,myslím že tak jak jsi psala to prožívá spousta z nás.A určitě,kdo nezažil,ten nepochopí.JJ,život je boj. Tak se s ním jdeme rvát,ne? Měj se hezky a drž se.Ahojky.

[moderator]

Náhodou , ve špitliku bylo někdy aji dobře, z domova přicházeli na návštěvy a nosili dobrotky a jak odešly tak byla volná zábava a mezitím patlání mazání vizity. pak do kantini a nebo do špitálního kina než byly televize na odděleních.
V kantině sem miloval obložená vajíčka a chlebíčky, a taky i něco navařené , řízeček, drštková, jitrnička
Dokonce jsem se přistihl , že poslední roky jsem spal ve špitlu jak hozenej do vody.
Asi jsem se dostal do lupínkové NIRVANY

AHOOOJ

[BigbossBigboss]

Moderátore nešla by ta hrubka nahoře upravit??? Psychologie a PSY CHI KA ???

[BigbossBigboss]

Moderátor ? na které klinice si ležel?? strávil jsem na Karláku v Praze 8 let ,a založili tam " klub dobráků " ,Vinohrady 18 let, Zlín 5 let, Brno 2 roky - já jen že se možná i známe.)

[moderator]

bigbossi - nemužu opravit tu chybu kterou vidíš to je nadpis který si vytvořil ten kdo to stvořil.
možná je to po slovensky správně nevím
Ale jinak si tady nehrajeme na klub češtinářů hlavně že si rozumíme.

Jinak já cestoval Olomouc Vojenská od 1960 , Vítkovice , Bohumin tam sem rychle utikal, FN olom, jeje dál už si nespomenu .
Asi mají ve špitálech kliku že jsme se nepotkali, asi by to bylo dílo

Jak jsem koukl tak jsem myslel že se tady nastěhoval nějakej zahraniční SPAM , objevil se kdosi nově přihlášený a hned takový nářez článků
Dobrý bude živo
Tak piš a ozývaj sa Brňane

[Staňka]

Náhodou , ve špitliku bylo někdy aji dobře, z domova přicházeli na návštěvy a nosili dobrotky a jak odešly tak byla volná zábava a mezitím patlání mazání vizity. pak do kantini a nebo do špitálního kina než byly televize na odděleních.
V kantině sem miloval obložená vajíčka a chlebíčky, a taky i něco navařené , řízeček, drštková, jitrnička
Dokonce jsem se přistihl , že poslední roky jsem spal ve špitlu jak hozenej do vody.
Asi jsem se dostal do lupínkové NIRVANY

AHOOOJ

Tak jdu tu špitálkovou idylku opět prubnout ,akorát nevím,jestli ty jitrničky budou. No uvidím,v kantýně určitě nějaké ty zákusečky napečou.Tak se Lupínci mějte a držte se,a buďte v pohodě,i když to občas není jednoduché.

AHOJKY.

[moderator]

Přejeme ti Staňko dobrej návrat bez šupin , a tvojemu chlapovi držíme pěsti at to jako tata mama chvilu vydrží

Ahoj za pár týdnů.